Blog Online Fitness

Životní styl

Liliputím v posteli

A co se stalo? Rána rupla a komplikace jsou tady. A já jsem týden po operaci pochopila, že pro něco určitě doktoři přeci dlouhé roky ty školy studují. Mají totiž pravdu.

Takže ležím a občas se projdu. Ležím a občas poponesu dceru. Tomu pohybu s ní se totiž úplně samozřejmě nevyhnu. A pak zase ležím… víte, jsem už tak dost malá, ale teď mám pocit, že jsem liliputí. Kosti mi určitě zakrněly a svaly se mi pomalu stahujou. Hm, nestahuje se mi i mozek? Co mám dělat? Mám zavřené oči a představuju si, jak běžím. Ovívá mě lehký vánek a noha střídá nohu. Občas minu velkou louži, to ty bouřky… Pak přicházím domů, sundávám si tenisky a užívám si sprchu…

Zase otevírám oči a kontroluju své nohy. Ne… ty neběhaly už hodně dlouho!

Aby bylo jasno, miluju sport, ale běhání? To mi vždy přišlo takové jakési… nijaké. Vím, že je trendy běhat, ale já jsem v tomto trendu absolutním ignorantem. Jenže teď, pod dekou s tuhými kostmi jako bych na nich měla ocelový krunýř Foresta Gumpa, mám sen. A v tom snu běhám a posiluju a skáču. A to mám mít klidový režim alespoň ještě týden. To snad nevydržím. Možná mi ty myšlenky začnou formovat postavu, cooo?

Víte co, musím se hodit do klidu. Z toho mého cvičení už se stala dost velká droga a bez zdraví si přeci ani to cvičení nevychutnám a nebudu moci dovolit. Takže musím být teď hodná a klidná holka a poslouchat rady lékařů.

A za dva týdny se rozeběhnu a bude to jako ve Forestovi – utíkej, Zuzko, utíkej. A spadne ze mě konečně deka a dám si pořádně do těla.

P.S. Je zvláštní, jakmile dáte tělu signál, že má odpočívat, vyplavou opět na povrch i různé dávno skryté vrtochy. Já by si totiž i hrozně moc ráda dala čokoládu! Ajaj!